8.1.2002 | Autor: Leoš Kofroň

Sony Music Bonton (62:51)
Asi by bylo příhodnější, kdyby tuto desku hodnotil nějaký mimozemšťan, ale žádný zrovna není po ruce a já, i když si tak občas připadám, se za něj přece jen vydávat nemohu.

Vangelisova symfonie Mythodea byla vybrána americkou organizací National Aeronautics and Space Administration, aby provázela sondu, která bude ve vesmíru uskutečňovat projekt Mars Odyssey, to znamená zkoumat zblízka povrch této planety a pátrat na ní po stopách života. NASA volila uvážlivě: představte se, že by takového Marťana jako první kontakt s naší civilizací přivítalo třeba kvílení Spice Girls nebo nějaký death metalový nářez. V prvním případě by si nejspíš pomyslel něco o nižším vývojovém stupni a ve druhém by možná vydal pokyn k okamžitému zbrojení...

Proslulý řecký skladatel má k mýtické, sc-fi či vesmírné tematice velmi blízko, což už nejednou v minulosti demonstroval svojí hudební účastí na uměleckých projektech podobného zaměření (připomeňme alespoň jeho patrně nejúspěšnější soundtrack k filmu Blade Runner), ze svého vztahu k vědě a mythologii se nezastřeně vyznává i v bookletu alba Mythodea.

První představa, kterou vzbuzuje vesmír, je široce otevřený a zcela neohraničený, nezaplnitelný prostor, před nímž podvědomě cítíme jakýsi respekt a vážnost. S podobnou majestátností se klene a do všech stran rozpíná i Vangelisova kompozice, jíž protagonista složil pro potřeby velkého symfonického tělesa, mnohočlenného sboru a dva sólové vokální party (světoznámé sopranistky Kathleen Battle Jessye Norman). I z těchto důvodů jeho nejnovější hudební dílo, formálně uspořádané do jedenácti vět včetně introdukce, spadá spíšedo oblasti vážné hudby.

Autorova diskografie již čítá více než tři desítky položek (určitě k nim v budoucnu přibyde alespoň sumář skladeb a znělek určených pro ceremoniál olympijských her v Athénách roku 2004), ale zdá se,že vtěsnat zvuk zrovna tohoto alba do čtyř stěn panelového pokoje není právě ten nejšťastnější způsob poslechu. Oč velkolepější zážitek si museli odnést návštěvníci Diova olympijského chrámu, kde Vangelis svoji rozsáhlou suitu živě předvedl. A nebo tady ještě existuje možnost, vydat se do kosmu. Navíc, tam bude autorova hudba zcela určitě znít neoposlouchaně...




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2001/12