25.5.2010 | Autor: Petr Korál

Galén (42:48)
Už třetí plně elektrifikované album Vlasty Třešňáka a jeho Bandu přináší doposud zřejmě nejvíce bigbítový, přesněji řečeno plus-minus bluesrockový, materiál. Zejména v případě skladeb Syn pluku a Detox legenda českého folku (která však zdůrazňuje, že sólovým písničkářem se stala tak trochu proti své vůli a vždycky toužila dělat muziku podobným způsobem jako dnes), poháněná poctivě šlapající kapelou, zní natolik tvrdě a zemitě, až to vyráží dech.
Vlastně pouze Poločas a Cannabis jsou postavené na akustické kytaře (a ta první též na foukací harmonice) jako raná Třešňákova tvorba. A z poněkud odlišného hudebního poháru se můžete osvěžit ještě v případě krásně „špinavé“ swingovky Lipicáni. Jinak ale pro Třešňáka opravdu platí (zjednodušeně řečeno), že čím je starší, tím větší je rocker...
Co se naopak nemění, je zneklidňující naléhavost, myšlenková hloubka a při vší syrovosti zcela mimořádná poetická kvalita písničkových výpovědí tohoto jedinečného autora. Jeho slova ostrá jako břit stále dokážou šlehnout úplně stejně, jako tomu u něj bylo už před třiceti a více lety. Třeba z Třešňákovy reflexe tzv. křišťálové noci v Německu roku 1938 a ve druhém plánu z uvědomění si, že zrůdné nacistické myšlenky kupodivu dávno netlejí na smetišti dějin (9. listopad A. D.), opravdu mrazí v zádech... stejně jako z většiny dalších zde přítomných písní. Výtečná deska!

Zlatý hřeb: Poločas, Detox, Chlape!
Zní to jako: parádní syrový blues rock s občasnými úkroky jinam

Body: