18.4.2002 | Autor: Petr Korál

Century Media/M.A.B. (52:45)
Dosud nejgotičtější a posluchačsky nejpřístupnější. I tak byse dalo označit nejnovější album Tiamat, party kolem svým způsobem geniálního skladatele a ještě geniálnějšího textaře Johana Edlunda. Vážně, takhle melodičtí Tiamat ještě nikdy nebyli - obzvláště šlapavá hitovka Vote For Love, která svým charakterem jako by vypadla z LP Vision Thing The Sisters Of Mercy, znalcům dosavadní tvorby Tiamat nejspíš vyrazí dech (ale je to tuze povedená věcička, to zase jo!). Stejně tak i překrásné křehké jemnůstky Heaven Or High a Too Far Gone. Ale nakonec proč ne? Třebaže chvílemi Tiamat šlapou do záhonů kdysi obdělávaných Paradise Lost nebo jmenovanými Sisters Of Mercy, pořád znějí relativně svébytně. A nejen díky typicky mrazivému Edlundovu vokálnímu projevu a jeho neméně sugestivním, jako vždy sytě metaforickým veršům se silným filozofickým podtextem. Občas pochopitelně soubor leze do zelí i sám sobě, ale to je logické - jestliže někdo natočí tak epochální počin, jakým ve své době bylo album Wildhoney (1994), má na to svaté právo.

Ačkoliv dnes už Edlund s žádnými převratnými hudebními myšlenkami nepřichází, Judas Christ je znamenitá 'náladoborecká' deska. A to platí i v případě, že by z ní do budoucna 'přežily' jen už zmíněné tři písně nebo ani ony ne... Avšak adeptů je tu určitě víc (Angel Holograms, Spine, I Am In Love With Myself).




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/04