3.5.2002 | Autor: Petr Korál

Nuclear Blast/M.A.B. (42:29)
Šok, jaký svým starým doommetalovým fanouškům způsobili Theatre Of Tragedy svým předloňským počinem Musique, už opadl. A že nešlo toliko o 'náhlé vzplanutí mysli' těchto Norů, dokazuje jejich březnová novinka Assembly.

Album je totiž něco jako dvojvaječné dvojče Musique. Tedy nahrávka s nesmírně podobnou 'genetickou výbavou', ale pochopitelně přece jen trošku jiným vnějškem. Prostě tvrdý (ale ne vždy!), podmračený, zároveň však monumentálně nadýchanými melodiemi a vůbec infúzemi potřebné náladotvornosti snaživě prokrvovaný electro gothic rock'n'metal, tentokrát navíc s občasnými téměř tanečními motivy. Srážka ryčných kytar se sférickými syntezátory & samply a éterickým hlasem Liv Kristine Espenaes (která svého mužského kolegu Raymonda I. Rohonniyho definitivně odsunula na vedlejší kolej, ba téměř do odstavného depa) nedopadla o nic hůř než před těmi dvěma roky.

Ale také o nic líp. A, upřímně řečeno, CD Assembly jen potvrzuje, že TOT se sice snaží jít s dobou a znít moderně aže to zřejmě myslí upřímně, jenže v podobných vodách se plaví daleko dravější a barevnější ryby. Ve svém gothic/doomovém období byli TOT nesrovnatelně výraznějším zjevením, ale chápu jejich snahu nestát se cizopasníkem na vlastním těle. To metalové bylo snadno vyčerpatelné...




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/04