6.2.2002 | Autor: Hynek Dedecius

F Communications/Mute CS (68:16)
Oranžová jim sluší velice. Až vám v obchodě s muzikou (znáte-li nějaký) do oka padne nápadný, nápaditý, jednoduchý, ale výborný design jako pomeranč svítícího bookletu, vězte, že až ho otevřete, vypadne bonus v podobě samolepek. Jeden z nejčerstvějších plodů F Comm, montpellierské spojení The Youngsters (DJ a majitel krámku Gil le Gamin a skladatel Olivier M), nespadl daleko od stařešinů detroitského techna a operuje v izolovaném, čistě syntetickém teritoriu se slabším nakažením francouzským discohouseovým virem. The Youngsters se po většinu času drží prosvětlené atmosféry (podporované zálibou v klavírní hře) a poněkud nerozhodně cestují rozličnými končinami - navštěvují house, techno (i minimalisticky pojaté - Spanish Harlem), electro (kvalitní Friperie Connection) a jednou i zpomalí (příjemná manipulace s hlasy v Dub Cham Me). I když se skladby vyvíjejí pouze sporadicky a jejich dlouze působící hrací doba se vyplňuje jen nezáživným vy/zapínáním jednotlivých vrstev, nejedná se o propadák. Rozevlátost, nepůvodnost (zpropadeně, jako bychom všechno už někde zaslechli) a absence rukopisu tu čelí čitelným nápadům a kvalitnímu zpracování s výsledkem... hm... nevýrazným. Nezbývá tudíž než deklarovat následující tiskové prohlášení a věřit, že za něj na mou hlavu (jakse už stalo Cyranovi) nic nespadne: Přestože ke svému tvrzení možná nemám stoprocentně pádné důvody, myslím si, že deska Lemonorange každopádně zapadne.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/01