26.5.2013 | Autor: Lukáš Nevola

RCA/Sony Music (39:55)
Žijeme překotnou dobu a o žánru tak prchavém jako je indie kytarovka to platí dvojnásob. Oproti britským kolegům, pro které je skutečně nadlidským výkonem udržet si při všeobecné věčné honbě za dalšími a dalšími objevy delší dobu příslušnost ke špičce (hvězdy předchozí dekády jako Arctic Monkeys či Franz Ferdinand by mohly vyprávět), mají The Strokes dílčí výhodu amerického původu, na druhé straně za sebou táhnou těžkou kouli v podobě komplikovaných vztahů.

Příprava páté řadovky se údajně nesla ve smířlivější atmosféře (frontman Casablancas se "dokonce" uvolil zase jednou natáčet s ostatními ve stejném studiu), jinak ovšem ohledně budoucnosti kapely vládne zlověstné ticho.

 
A samotné písničky? Není to rozhodně sterilní a unavená deska hrající na jistotu – překvapení je možná více než typických kousků. Na syrovější garážovitě znějící kytary dojde jen párkrát, v celkovém obrazu nahrávky zřetelněji vynikají reminiscence na osmdesátkové retro v intencích synth popu, new wave, post punku, nebo rovnou disca...

Neposlouchá se to špatně, ale ambice natočit ještě jedou tak vlivnou desku, jako byl svého času debut Is This It, už se zdají být poněkud mimo realitu.  

Zlatý hřeb: Welcome to Japan s redhotovským feelingem
Zní to jako: indie pop/rock se silnou příchutí retra

Body: