3.11.2011 | Autor: Petr Škuta

Roadrunner Records (41:55)
Formace The Steve Miller Blues Band začínala v 60. letech s čistě blues-rockovým repertoárem a od žánru se neodklonila ani po výpustku slovíčka „blues“ z názvu. V průběhu 70. let skupina však čím dál více tíhla k pop-rocku a přes hity jako The Joker se postupně dopracovala až k téměř mainstreamovému, ale velmi úspěšnému albu Abracadabra, kterému většina skalních fanoušků nemohla přijít na jméno. V roce 1993 ještě stihla vydat v podobném duchu se nesoucí, ale komerčně neúspěšné Wide Doder a pak se na dlouhou dobu odmlčela. Až po dlouhých sedmnácti letech se kapela vrací ke svým bluesovým kořenům s deskou předělávek Bingo!.
Při poslechu novinky Let Your Hair Down jsem se nemohl zbavit dojmu, že deska přináší pouze to, co se na Bingo! nevešlo. Na první poslech je jasně rozpoznatelná stejná produkce, stejný zvuk. Pár sekund googlení mi dalo za pravdu: obě desky vznikly na stejném „sejšnu“ za produkce Andyho Johna. Album přináší interpretaci deseti klasických pecek od takových legend, jako jsou Budy Guy, Jimi Reed, Robert Leroy Johnson, Willie Dixon nebo Muddy Watere. Jedná se o instrumentálně výborně zahranou desku. Muzikanti hrají přesně, bez chyb, dokonale. A vtom je ten háček. Deska jako celek působí až příliš technicky dokonale, uhlazeně a bez invence. Vlastní tvář a alespoň krapet bluesové drsnosti jsou věci, které na albu zásadně postrádám. Jediným rozpoznatelným prvkem je Millerův hlas, ten ale není spásonosný a posluchač se začne brzy u dvanáctkového „kolovrátku“ nudit.

Zlatý hřeb: No More Dogggin’
Zní to jako: po stopadesáté umleté bluesové evergreeny

Body: