7.11.2012 | Autor: Jindřich Göth

EMI (52:32)
Od sólového alba kapelníka Iron Maiden, skvělého baskytaristy a skladatele Steva Harrise, jsem očekával víc.

British Lion rozhodně není žádný vyložený průšvih, obsažený materiál osciluje mezi maidenovským heavy metalem a hardrockovými reminiscencemi, ale ke dnu ho táhnou dvě bohužel dost výrazné slabiny: řídký, nevýrazný zvuk a především tenoučký a nepříjemně kňouravý hlas zpěváka Richarda Taylora.

Místy se prostě nelze ubránit spekulacím, jak by deska zněla s pořádně nadupanou produkcí a vokalistou Dickinsonova kalibru. Takhle působí jako nějaké lepší demo.

Škoda, jak říkám, ty písničky nejsou vůbec zlé a v několika případech se dá hovořit i o zárodcích hitů.

Zlatý hřeb: A World without Heaven
Zní to jako: demosnímek, z něhož se měla vylíhnout bomba

Body: