26.10.2002 | Autor: Ondřej Bezr

Wagram/Mute CS (77:46)
Označení 'hudební kulisa' v sobě nese trochu opovržlivý přídech, leckomu to zní podobně jako 'hudba druhé kategorie'. Ale dobrá kulisa může často způsobit více radosti než tzv. vysoké umění - nebo k ní alespoň podstatnou měrou přispět. Kompilace, jako je tato, dobrou hudební kulisou jsou.

Čtvrť Saint-Germain-des-Prés sice na svou slávu kulturního centra celé Paříže může leda tak vzpomínat (a celkem se jí to daří - podniky, ve kterých intelektuálněji založení turisté hledají stopy zašlých časů, jsou stejně předražené jako hospody v Nerudovce), lákavý odér místa, kde se mj. de facto zrodil francouzský jazz, má však dodnes. Není tedy divu, že pro 'The Finest Electro-Jazz Compilation', jak stojí v podtitulu tohoto disku, byl zvolen právě takový název. Ostatně představit si, že vám v některé kavárně právě v této čtvrti dělá příjemnou kulisu k odpolední kávě právě tento výběr, není nic nesnadného.

Více než hodinový tok 'elektrojazzové' hudby plyne bez jakýchkoli výrazných zádrhelů - není tu nic, u čeho byste se zarazili kvůli podprůměrné či nadprůměrné kvalitě nebo přílišné agresivitě. Z hovoru, četby či pozorování okolního cvrkotu mohou vytrhnout některá sóla (lhostejno zda vysamplovaná či živá), po delším čase mohou trochu unavit někdy příliš dlouhé a prázdné groovy a možná až příliš uhánějící víceméně jednotné tempo mixu. Záleží ale - jako vždy a ve všem - především na vaší náladě. Ve většině případů vámji ovšem tahle hudba může jen pozvednout.

P.S.: Pro pořádek aspoň nějaká jména. Nejznámějším je jistě (nepočítáme-li nepříliš invenčně vysamplovanou Billii Holiday v tracku Davida Grumela) Herbie Hancock s Chakou Khan. A dále: Kenny Dope, Pink Satellite, The Duncan, Beady Belle, Koop, Humble Souls, Kevin Yost ad.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/10