8.4.2010 | Autor: Petr Korál

Radůza Records / Indies MG (50:10)
Nové album Radůzy působí jako celek (až na několik odlehčenějších výjimek, v nichž se promítá mj. písničkářčino mateřství) až nebývale vážným, ba nezřídka vyloženě posmutnělým dojmem. Což není výtka, toliko konstatování. Protože jen málokdo umí svoje emoce vyjádřit takovým důvěryhodným a povznášejícím způsobem, jako právě Radůza. A jen málokdo si může dovolit zazpívat například „Nakonec žít je vždycky risk, ať je to klus, cval nebo trysk“ v jedné písni a v jiné zase „Radši trysk mám nežli klus, musí lejt a né jen kapat, nevydrží se mnou slabej kus“, aniž by to působilo jako zacyklení se ve frázích a klišé.
Po hudební stránce si Radůza na téměř polovině alba vystačila obligátně jen s akordeonem, ve dvou dalších věcech pak se španělkou (včetně titulní, téměř krylovsky znějící písně), ale jednou se spojila i s cimbálovkou (úžasná skladba Do mandorly) a několikrát se nechala doprovodit studiovou skupinou. Radůza by si po letech možná zasloužila kapelu i naživo, protože zejména decentní folkrockový háv jejím písničkám opravdu moc sluší, činí je tvárnějšími a dává jim pomyslnou další dimenzi. Nechci se rouhat, ale ona základní „hospodsko-šansoniérská“ poloha s harmonikou je aranžérsky přece jen dost omezená a malinko monotónní.

Zlatý hřeb: Jako zázrakem spíš, Na Dříň, Do mandorly
Zní to jako: Radůza je svébytný originál!

Body: