29.6.2006 | Autor: Michal Husák

Warner (62:39; 59:59)
Není to vášnivá láska na první poslech. Zprvu jsem na nové dvojCD „redhotů“ dost remcal, připadalo mi takové nemastné, zvětralé. Postupem času ale nemůžu než přiznat, že mě i tentokrát dostali. Tedy, pořád nedám dopustit na Californication a odzbrojující křehké kráse písně Zephyr Song z minulé desky se na novince žádná (a to jich tu je 27!) zdaleka nevyrovná. Půvab Stadium Arcadium se ale skrývá právě v oné zdánlivé obyčejnosti, která nenápadně a civilně směřuje k dlouhodobé náklonnosti. Flea a Chad Smith jsou všude, kde je třeba, Anthony Kiedis si většinou „jen tak“ ševelí, zato John Frusciante úderničí ne jako o život, ale o dva. Je to prakticky jeho show, hraje ale pro tým a tím jsou jeho pestrá kouzla ještě cennější.

Zlatý hřeb: Stadium Arcadium, ale těžko vybírat
Zní to jako: pohoda pro všední den s rafinovaným pozadím

Body: