19.11.2007 | Autor: Josef Rauvolf

Warner
Může se to zdát jako protimluv, jako kontraproduktivní záležitost, vydávat koncertní záznamy kapely jakou byli Ramones na DVD – proč? Inu, proto, že vystoupení téhle party člověk musí zažít na vlastní kůži, prožít si je jako výtečný fyzický zážitek, jako zkušenost. Ano, jistě, je to jen teorie, jak to také zařídit, abychom byli například na prvním zde zaznamenaném vystoupení v newyorském CBGB v roce 1974? U nás v té době řádil Olympic a o nějakém punku nebylo ani tuchy, to ovšem ani v Americe, natož v údajné kolébce punku, Velké Británii. Je to kouzelná záležitost, vidět, jak jsou hoši ještě mladí, nezkušení, a – sorry za ten výraz u certifikovaných tvrďáků v kožených bundách – roztomilí. Sympatické je, že podobně bezprostřední jsou po celé dva disky, tedy od roku 1974 do roku 1996, že se nezbavili svého postoje. Jako bonusy jsou jednak různé raritky, ale také rozhovory s kapelou, které jsou na různá štěpná témata, jako třeba Násilí („ne, naše muzika nevyvolává násilí, ale kluci to ze sebe na koncertě vyřvou...“) nebo vzpomínky Tommyho Ramonea, jak se učil hrát na bicí. Jistě zajímavé jsou vzpomínky Dannyho Fieldse, člověka, který se pohyboval kolem raných Velvetů, stál za podpisem nahrávací smlouvy pro The Stooges a MC5 a Ramones objevil. Přes čtyři hodiny dvojdiskového alba přitom vůbec nenudí, nevadí ani, že se některé písničky z jejich repertoáru opakují. Chceme-li, můžeme srovnávat jejich provedení, ale proč. Nejlepší je si poslechnout, jak se ozve dopočítání 1, 2, 3, 4 a už to jede.

Body: