21.3.2002 | Autor: michal nanoru

Quazi Delict/New Gate Records/Escape (47:16)
Priessnitz byli vždycky schovaní někde v kopcích. Věrný okruh příznivců, laskaví recenzenti, žádní nepřátelé. Tahle skupina by zasloužila tak leda posadit k řece a pohladit po hlavě. Jejich neskutečná banálnost a hudební i textová přiblblost už není ani sociologicky zajímavý fakt. Banalita se rovná nudě, s výjimkou občasné iritace z intenzity vyrážky. Melancholie je druh stavu éterického, aristokratický status, navštěvující zjemnělé duše, křehké krajkoví citlivých. Pomalejší jedinci nejsou melancholičtí. Ano, pokud by Priessnitz dosahovali bytostného neštěstí ruského formátu, či jadrnosti řekněme hrabalovské (když jsme v té Libni) či folklórní, pak prosím. Leč toto mezipatro je nelákavé, šedé, tuctové, bez jiskry a tedy v podstatě bez přijatelného práva na existenci. Naivní umění? Ste se zvencli?

Obecně se remixové desky považují za lehký způsob obživy nebo vyjádření poct. Zorro založila novou kategorii. Tam už interpretům převážně vyklidněné části elektroniky došly nervy a rozhodli se, žety zbytečnosti rozmlátí na kusy a vymodelují alespoň v něco zajímavého. To, jak se jim to povedlo, vyjadřuje český problém zvaný Remixová deska. Dvě opravdu zajímavé a zábavné záležitosti, jedna dvě pouze zajímavé záležitosti a zbytek... zbytek, kterému těžko něco vytknete do očí, ale nikdy si ho nepustíte. Natož abyste desku poslouchali celou! Tahle bude brzo potřebovat prachovku. Přestože remixovala elita - DJ Blue, Jan Kleník, JP Muchow, Floex (chválím, toho jo) Bullerbyne a především sám DJ Wich. Právě jeho a Pedofil rmx od Tchendos patří k těm dvěma, které stojí za to. Které si pustíte. A ten Touchwoodův jako bonus, neboť přišel na způsob, jak vyjít z remixu Priessnitz neposkvrněn - z těch bambulů nepoužil ani nit. Remixéři! Dobré. Měli jste si to nechat pro sebe.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/03