17.7.2002 | Autor: Alex Švamberk

Popron Music (45:10)
Precedens, který slaví dvacet let existence, se snaží dokázat, že nepředstavuje jen slavnou minulost, ale stále žije. Novinka ...držhudbu! však vzbuzuje rozpaky: skupina tápe a nedaří se jí přijít s jasným pojetím. Na albu se proto objevuje písničkářský Anděl s beglajtem akustické kytary, barově najazzlé Dny padaj' ke dnu a či bártovsky pojatá latina Španělská moucha. Martin Němec podvědomě cítí, že vrchol tvorby představovala první léta existence kapely. Na albu se proto objevují skladby navazující na pochmurnost rozervané saharovské Co nám zbejvá i na dekadenci Doby ledové, kde temnotu vyvažovaly syntezátorové melodie. Současně si ale uvědomuje, že opakováním se původní přístup rozmělňuje a tak se snaží vymanit z klišé. Ze skladeb vyvolávajících původního ducha se totiž povedla jen Berlínská zeď, v níž tvrdost zkreslené kytary vyvažuje lehounká melodie kláves a Petru Kolářovi se daří oscilovat mezi chladným nezúčastněným výčtem a dramatickým projevem. V dalších skladbách se Kolářovi už nepovedlo najít adekvátní polohu, vypjatý projev banální Komisař sex neunese a chvějivě artrockový projev také neladí s temnotou Zatmění. Kolářovi totiž ze všech poloh nejméně sedí ty pro Precendes klíčové - temná postpunková a ironická novovlnná. Staví totiž na precizním projevu, jaký vyžaduje jazz, a lépe mu sedí i energický rock, ve kterém může uplatnit vypjatý projev. Potvrzuje to titulní skladba, mající patřičný drive, v níž ostrou kytaru vyvažují orchestrální party kláves, i až hardrocková Šedá myš.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/07