11.03. | Autor: Petr Korál

AVIK (38:38)
Plzeňští „Podstoláci“ si nikdy nehráli na velké umění. A vlastně je to tak dobře. Ani jejich v pořadí už šesté album (debut Poslední den z roku 1995 vyšel jen jako oficiální kazeta) nepřináší nic víc a nic míň než přímočarý rock’n’roll punk naditý úžasnou energií a zároveň chytlavostí. Když to záměrně (ale opravdu jen lehounce) přeženu, jedna hitovka tu střídá druhou – a že jich tu figuruje hned sedmnáct! Přičemž slovem hitovka rozhodně nemyslím něco, nad čím by si měl slušný člověk odplivnout.
Krátké a úderné, přitom kromobyčejně zpěvné písničky Pod stolem vás přímo neodbytně nutí podupávat si do rytmu anebo vyloženě poskakovat. Zvlášť komické to je v situaci, kdy jdete po ulici, máte tohle album ve sluchátkách a jen stěží zachováváte normální pravidelnou chůzi, protože vás to strhává k nekoordinovaným pohybům (což si autor recenze na vlastní kůži ozkoušel). Kapele pak odpustíte i to, že nabízená myšlenková strava je povětšinou dost nevalné úrovně – jinými slovy, že texty tu fungují spíš jen jako nutná vata.

Zlatý hřeb: Město už znám, V hlavě sníh
Zní to jako: mimořádně melodický punk rock


Body: