8.9.2003 | Autor: Jindřich Göth

Nonesuch/Warner Music (57:39)
Režisér Stephen Daldry prokázal svůj výjimečný cit pro práci s hudbou na plátně již ve svém předchozím snímku Billy Elliot. Příběh o mladém chlapci, jehož největším snem je stát se tanečníkem, doprovázely řízné melodie T-Rex, The Clash a dalších. V ceněném dramatu The Hours využil služeb skladatele Philipa Glasse a výsledek je nadmíru uspokojivý.
Glass složil suitu, která bez problémů obstojí i při neznalosti filmu. Dýchá z ní napětí, vášeň, emoce, drama, okamžiky zklidnění. Glass nestaví na odiv přehnané výbuchy vášní, spíše nenápadně klene melodie a pohrává si s náladami. Ve filmu to zřejmě funguje znamenitě, na albu rovněž. The Hours se tak spíše než jako soundtrack dá brát jako plnohodnotné album. Philip Glass, ač svázán rámcem filmu, vytvořil koláž nesmírně působivé hudby, na hony vzdálené současné nadprodukci soundtracků, jejichž náplň ve filmu zaregistrujeme jen stěží.
Publicista Tomáš Baldýnský v souvislosti s filmem Hodiny pravil cosi ve smyslu, že v Daldryho snímcích nikdo nehraje blbě. Mluvil o hercích, ale s klidem to můžeme vztáhnout i na hudební náplň jeho filmů.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/09