24.4.2003 | Autor: Vojtěch Rynda

Silver Rocket/Minority Records (45:20)
Nová deska OTK je skutečnou zvukovou lahůdkou. Ondřej Ježek, mimo jiné 'dvorní' producent vydavatelství Silver Rocket, který na desce zároveň zpívá a hraje na kytaru, na jejím zvukovém kabátě spolupracoval s dalšími třemi lidmi (například s J. P. Muchowem), ale přesto nelze říct, že by Sona a kuva byla přeprodukovaná nebo zněla nejednotně. Zní jako jeden diamant o tisíci ploškách.
OTK se vymykají všem obvyklým recenzentským škatulkám. Jejich zvuk je neoddělitelný od jejich hudby a popsat jedno znamená popsat obojí. Ježkovi se na desce daří spojit přirozenou křehkost a dřevěnou 'pozemskost' akustických nástrojů s nejrůznějšími snovými plochami a kosmicky znějícími studiovými pazvuky. Kromě klasických rockových nástrojů jsou na Soně a kuvě (či jak ten název skloňovat) ke slyšení trumpety, klarinety, piano, scratchování nebo dokonce španělské dudy. Kontrapunkt 'pozemské', hmatatelné, téměř rustikální polohy (hlavně Mám svojí zemi rád) se snovostí a vesmírností (A.Letec, Pandořina lednička...) lze objevit i v Ježkových textech.
Sona a kuva odtikává v pozvolném, hypnotizovaném tempu. Některé písně (Sova a kuna) obsahují těžkou basovou linku (Honza Žalud), na níž se jako na prádelní šňůru zavěšuje ostatní zvuková opulence, aniž by jí hrozila utržením. V jiných skladbách (Šnek, Tupilak) se mísí řev rozostřených kytar s ambientními plochami a téměř triphopovou náladou. Konstelace zvuků vytvářejí melodie, které jako by se skládaly až v posluchačových uších a celou tuto koláž doplňuje Ježkův neškolený, polomluvený zpěv, spíše deklamace - možná jediná, a to ještě subjektivní vada desky.
Sonu a kuvu uzavírá ukolébavková předělávka původně běsnící písně Poslepu na cestě od Gnu. Nejpozději při ní člověku dojde, že poslouchá desku, kterou je třeba ucho-pit.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/04