29.1.2002 | Autor: Roman Jireš

Virgin/Monitor EMI (59:17)
To se tedy podívejme, jaké příjemné překvapení může nabídnout trochu podceňovaná německá hudební scéna! Pracovité trio Oomph! za dvanáct let své existence nabízí již své sedmé album a hned po poslechu úvodní titulní písně je zřejmé, že Ego navazuje na velmi dobré předchozí dílko Plastik (1999), z něhož se vylouply hity Das weisse Licht a Fieber s hostující rockovou divou Ninou Hagen. Prvním singlem z alba Ego je skladba Supernova s kontrastem melodického piána a ostrých kytar, který je pro čitelný nářez produkovaný Oomph! poměrně charakteristický. Přímočarý sound jejich skladeb, který by se dal označit jako elektronický bigbít ve stylu našich Tata Bojs, je plný emocí a velmi mu, jako například v písni Drop The Lie, sluší změny tempa. O produkci této kapely, která v roli speciálního hosta absolvovala evropské turné Skunk Anansie, se v Německu hovoří jako o elektro-metalu, ale ušetřme se zbytečného škatulkování. Důležitější je, že zpočátku našlapaná nahrávka s potencionálními hity Bitter či Transformation s přibývající stopáží bohužel trochu ztrácí dech - a k tomuto dojmu přispívají i dvě trochu zbytečné instrumentálky Serotonin a Dopamin. Přesto by valivé melodie tria Oomph! nemusely uniknout pozornosti pořadatelů některého z tuzemských rockových festivalů. Před půlnocí bych si dal ten nátěr na některém z hlavních podií celkem líbit...




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2001/12