6.7.2012 | Autor: Petr Škuta

Blue Note/EMI (45:01)
Tohle že má být Norah Jones? Zní to vkusně, moderně, popově, ale staromilec do svého přehrávače novinku Little Broken Hearts nevpustí vícekrát než jednou.

Křehké dívce za klavírem zřejmě začala vadit její škatulka a řekla si dost. Po rockových experimentech na desce The Fall vyměnila producenta a vplula do neznámých vod „progresivního“ popu. Bohužel ruka Dangera Mouse (který je podepsaný například pod deskami Gnarls Barkley, The Black Keys, Gorillaz a produkuje nové U2) byla aktivnější než zpěvaččina vlastní skladatelská invence.

Norah nepřichází s ničím originálním a „progresivním“ soundem tenhle fakt maskuje. Z globálního hlediska se však jedná o nadprůměrné dílko, o kterém se ještě bude nějaký čas mluvit.


Album je zvukově i aranžérsky moderní a minimalistické – jednotlivé nástroje nestrhávají pozornost a spíše tvoří „barevné“ zvukové plochy. Klavír zní jakoby zasněně a z dálky, basa jednoduše groovuje, kytara opakuje celou skladbu jeden „beglajt“, vše decentně korunuje elektronika… Po jazzu ani památky, skutečně tuhle desku vydalo Blue Note?

Zlatý hřeb: Take It Back
Zní to jako: progresivní pop

Body: