No One: No One
15.2.2002 | Autor: Alex Švamberk
Virgin/EMI Czech (44:31)
Illinoisští No One jsou zřetelně ovlivnění nu-metalovou vlnou, jsou ovšem mnohem nekompromisnější a syrovější než komerčně úspěšné akvizice typu Linkin Park nebo Papa Roach. Přinášejí údernou hudbu, v níž jsou jasně patrné metalcoreové kořeny. Skupina si libuje v silovém projevu, patrném jak v tvrdých riffech B-Larzovy zkreslené kytary, tak v drsném zpěvu Murka. Nevyhýbají se sice crossoverovým postupům, odsekávané riffy ani štěkavý vokál jim nejsou cizí (v Chemical se dokonce objevuje scratching), skupina ovšem nestaví čistě na nich. Především dbá na tah, a tak se rytmika vyhýbá zbytečným přeryvům. Ve zvuku je pak zřetelný ohlas chicagské hard core noisové scény, zkroucený zvuk kytary evokuje nahrávky Tar. Přestože skupina se snaží důrazné pojetí skladeb Down On Me, It's Real, Shedding a Hype vyvážit, nerozmělňuje úderný materiál melodickými refrény. V jemnějších pasážích B-Larz přejde od akordůdo vybrnkávání. Vydechnout nechá posluchače jen půldruhaminutové Inside, protože jemnější My Release, postavené na nervní lince baskytary nepostrádá tah a důraz, a v Again - stejně jako v Mindless, kde Murk skutečně zpívá -, se jemnější pasáže střídají s důraznými.
Body:
časopis Rock&Pop 2002/02