14.2.2003 | Autor: Jindřich Göth

Mute Records/EMI (56:29)
Nick Cave má dar natáčet alba, u nichž vám už předem bude jasné, že budou dobrá. Patříte-li samozřejmě k jeho příznivcům. Už při druhém poslechu s nemalou dávkou spokojenosti zjistíte, že je to celé vlastně ještě zdařilejší, než jste původně očekávali.
Cave je ze staré školy. K přípravě každého nového alba přistupuje až staromódně pečlivě. Snaží se, aby jeho desky byly co nejvíce vyvážené a měly jednotnou koncepci. Kašle na prvoplánové hity. Co se novinky Nocturama týče, už během úvodní Wonderful Life zaregistrujeme, jak to pod povrchem nesporně atraktivní melodie zurčí, klokotá a pulsuje. Nick Cave se nechal slyšet, že by nové album mělo působit spontánněji než předchůdce No More Shall We Part, což se bezezbytku vydařilo. Nocturama žije, dýchá, dokáže s posluchačem komunikovat v každém okamžiku. Produkční práce byla odvedena na výbornou, o tom nemůže být pochyb.
Ač se to dlouho nemusí jevit, Nocturama je jakýmsi návratem ke starším a ostřejším deskám. Převážně baladická alba z poslední doby budiž zapomenuta, Cave pustil ke slovu tvrdší a dravější část své osobnosti. Šel na to chytře, na úvod alba zařadil položky ještě spíše baladičtější, nicméně vykazující dávku nemalého napětí. Vzbuzují očekávání věcí příštích. I opravdu jemná písnička Right Out Of Your Hand disponuje bohatým vnitřním životem. Dokonale připraví půdu pro singl Bring It On, což je opravdu 'caveovina', dokonale a stoprocentně sumarizující nejklasičtější skladatelské postupy autorovy. Zároveň však neupomíná žádný starší hit, stojí sama za sebe. Srdce se během ní rozbuší a my se ocitneme přímo uprostřed děje. Album se roztáčí do stále rychlejších obrátek, je tu opravdová smršť Dead Man In My Bed. Dechberoucí, jedinečná a vzrušující skladba patří nepochybně k vrcholům už tak vyrovnané a nabité kolekce. Tu před námi stojí Nick Cave v jedné ze svých nejsvětlejších chvilek. Opět desperát, duše rozervaná, klátící se postava, již v extázi rvoucí ze sebe propocené sako, vlasy padají do očí a hlas se stoprocentně pokládá do textu. Za ním spolehlivě hrající The Bad Seeds, filigránsky seřízený stroj, neznající slitování. Urvaný ze řetězu a přitom tak vzdálený bezduché agresivitě.
Největší trumf si ovšem Cave nechal na závěr. Monumentální finále alba tvoří čtvrthodinové inferno Babe, I'm On Fire, bezchybně vystavěná písnička, která při své mamutí stopáži nenudí ani vteřinu. Výtečně vygradovaná záležitost, která dokazuje, že je-li písnička opravdu dobrá, nezáleží na její délce.
Prostřednictvím nového alba Nick Cave ukázal, že studnice jeho nápadů je zřejmě nevyčerpa(tel)ná. Nocturama překonává dvě předchozí desky a směle se může postavit po bok dnes již klasických Nickových alb. Po tolika letech, řádce skvostných skladeb a množství strhujících koncertů má Cave energie, že by mu dvacetiletí mladíčci nestačili. Před takovým entuziasmem a umem lze pouze smeknout.


Body:

Psáno pro: &musiQ 2003/02