30.9.2003 | Autor: Jindřich Göth

Čekat od Monkey Business, že opustí již dvakrát úspěšně použitý vzorec funky-disco-happy muziky, by bylo velmi pošetilé. Přesto, jisté změny se na třetím albu dějí. Otvírák Reistance Is Futile rozhodně není z rodu důrazných a nakopávacích prvních skladeb desky, jde o pomalou, procítěnou smuténku, v níž nejvíce registrujeme opětovné zlepšení zpěváka Matěje Rupperta. Tanečních rytmů, odsekávaných slok a typických Holého groovů se dočkáme až v druhé We Feel Better Than Jan Hus, již typické Monkey Business pecce. Intercooler pak naplno prozradí, že kapela prostřednictvím aktuální kolekce dala naplno průchod své nehynoucí oblibě osmdesátkového popu. Nebo je to práce výhradně principála Romana Holého? Ať tak či onak, pokud by tato deska vznikla v roce 1986, nikoho by nepohoršila a nepůsobila by v žádném případě nepatřičně. Sedí všechno, zvuk, produkce, princovsky střižená sloka v Eat Me Oh My Lady, včetně vypjatého vokálu páně Ruppertova.


Ještě před pár lety by se nad podobnou stylizací každý ofrněl, ale v dnešní pop-kulturní biafře je možné všechno. A když revival 80's, pak Monkey Business. Je totiž vtipný, elegantní, plný nadhledu a dobře odvedeného řemesla.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/09