Muzikus.cz homepage
přihlášení uživatele
PŘIHLÁŠENÍ UŽIVATELE JE ZRUŠENÉ
vyhledávaní
nakupuj
 

Mísia: Ritual

15.2.2002 | Autor: Petr Dorůžka



Erato/Warner Music (46:46)
Styl fado (= osud) je často označován za 'portugalskou odpověď na blues'. Ne, že by se tyto žánry navzájem nějak zvlášť podobaly: fado bývá až přehnaně sentimentální a bez znalosti textů vám jeho kouzlo většinou unikne. Ale oba styly jsou spojovány s nouzí, utrpení a stavějí na expresivitě. Tak například: největší hvězda stylu Amália Rodrigues pocházela z desíti sourozenců z té nejchudší části Lisabonu a vyrůstala jako sirotek. Příběh jak vystřižený z mississipské Delty.

Jak se vlastně pozná dobrá zpěvačka fada? Tuhle otázku si klade snad každá recenze, která vychází za hranicemi Portugalska - a je k tomu dobrý důvod. Ve fadu momentálně panuje bezvládí. Amália Rodrigues je už dva roky po smrti a zástupci střední generace v této hudbě chybí. Fado totiž mělo v Portugalsku podobný osud jako náš folklór: stalo se výkladní skříní totalitního režimu a díky tomu si jedna věková skupina celé populace tuto emotivní a ryze portugalskou hudbu nadosmrti zprotivila. Těžké břímě fada tedy na svém hřbetě vláčí generace dvaceti až čtyřicetielých: stále nedoceněná Mafalda Arnauth, tradice se držící Cristina Branco, velmi okouzlující a hlasově výrazná Mariza, a samozřejmě Misía, která před svými kolegyněmi drží zatím největší náskok. Ten potrvdila už svým předchozím albem Paixoes Diagonais, na němž kombinovalo silné texty s decentně novátorskými postupy.

Na Ritualu se Mísia pro změnu nesnaží uniknout ani z tradice, anize stínu velké Amálie. Scénářem trefně nazvaného alba je skutečný 'rituál', který krok za krokem rozebírá, čím se vlastně císařovna fada zapasala do portugalské kultury. Možná, že je to i poslední výzva: ještě jednou se ohlédneme a pak už nás čeká fado budoucnosti.

Těch návazností na slavnou zpěvačku je hned několik: Mísia si jednak přizvala její bývalé spoluhráče, Carlose Goncalvese na dvanáctistrunnou portugalskou kytaru a Joela Pinu na baskytaru. Goncalves je zároveň hudebním šéfem a klíčovým skladatelem: Mísiasi u něj objednala hudbu k básni, kterou portugalský autor Mário Cláudio napsal tentýž den, kdy Amália Rodrigues zemřela. Zpívá se v ní o hlase, který hoří ve stínu, o dokonalém letu vlaštovky... a cizinec se už nediví, že portugalská vláda tehdy vyhlásila třídenní smutek. Dalším spojovacím článkem je cover verze slavné písničky Lágrima, kterou Goncalves před lety složil pro Amálii Rodrigues. Jiné symboly zůstávají spíš skryté: skladba Mistério Lunar má melodii, kterou Amalia zpívala také, ale si jiným textem. Celé album natočila Mísia pěkně 'postaru', na archaické mikrofony, bez střihů, naživo ve studiu. Je to jedna ze vzácných nahrávek, u nichžse vyplatí listovat přílohou, která obsahuje anglické a francouzské překlady. Z některých vám může běhat mráz po zádech: nepatří žádné z těch jmen, jakými na volají / jsem jen tmavý kus látky v barvě měsíce / žádné svíčky na oltáři reality... (Cor de Lua). Pro posluchače odchovaného Cohenem nebo Dylanem možná znějí takové verše jako důvěrně známá každodenní jistota - ale jednu věc bychom měli přehodnotit: nejen angličtina, ale třeba i portugalština nabízí fascinující písňové texty.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/02

Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/recenze/MisiaRitual~15~unor~2002/

Komentáře

celkový počet: 1

Garoto da Ipanema  portugalstina

     
 
 
&;
tagy
 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.