11.2.2010 | Autor: Petr Korál

Sony Music (40:37)
Marek Ztracený (který před lety jako pubescent začínal ještě pod svým občanským jménem Miroslav Slodičák coby baskytarista tancovačkové rockové kapely Kredenc z podšumavského městečka Nýrsko) se i na své druhé desce potýká s problémem „Kde vzít další takový hit jako bylo Ztrácíš a nekrást?“ Ani tentokrát se to nepovedlo, nicméně zatímco z debutu Ztrácíš titulní věc doslova trčela a mezi těmi ostatními připomínala Sněžku náhle se ocitnuvší v Polabské nížině, tohle album je daleko vyrovnější. „Nové Ztrácíš“ se sice ne a ne narodit, nicméně přinejmenším pro písničky Panenka Marie, Ať sny se zdají a Měli všechno platí, že se jejich tvůrce nacházel ve vůbec ne špatné melodické kondici.
Stejně tak ale bohužel platí, že v některých jiných okamžicích Ztraceného hudba sklouzává k plytkosti a povrchnosti, o nezřídka naivních, obsahově dost vyprázdněných romantizujících textech (odstrašujícím příkladem budiž Vrať mi mou duši) ani nemluvě. Přesto lze tvrdit, že celkově působí Pohledy do duše daleko vyzrálejším dojmem než Ztrácíš. A také že Ztracenému sluší občasná ostřejší poloha (Levná instituce, Kytky vadnou, Měli všechno), v níž se jako by vrací ke svým bigbítovým kořenům.

Zlatý hřeb: Levná instituce, Ať sny se zdají
Zní to jako: Marek Ztracený v přesvědčivější formě než na debutu

Body: