18.5.2002 | Autor: Petr Korál

Shindy Productions (44:23)
Své první album vydali Lunatic Gods už před šesti lety u italské firmy, druhé jim vyšlo doma na Slovensku a se třetímse stěhují pod křídla zdejšího labelu. To však zdaleka není jediná změna.

The Wilderness rovná se jasně nejrychlejší, nejdeathmetalovější a hudebně jaksi, ehm, nejdivočejší nahrávka martinských. Z koncertní sestavy kapely před časem zmizely klávesy, a zřejmě proto se jejich podíl částečně 'utlumil' ina studiovém soundu LG. Avšak očekáváte-li na základě předcházejících dvou vět, že by se natolik invenční muzikanti, jakými LG vždy byli, nechali strhnout k nějakému urputně zběsilému rámusu, mlácení a drcení, nenechte se zmýlit. Neže by tady radikální 'výplachy' nebyly, ale soubor o své hudbě vzdor celkovému zdrsnění pořád přemýšlí hlavou, a ne toliko hbitými prsty kytaristů a neméně rychlými končetinami bubeníka. I tentokrát čeří svůj výraz četnými rytmickými, tempovými i harmonickými zlomy, barví jej aranžerskými fígly a dochucuje zajímavou kombinací dvou hlasově odlišných frontmanů a občasnými více než přívětivými melodickými nápady, jež by v death metalu nečekal možná ani ten největší optimista. Nepřipraveného jedince zrovna tak zaskočí i nečekanou exkurzí do oblasti moderní vážné hudby (Doomsday) nebo v závěru desky funkčním využitím natolik 'nestandardních' nástrojů, jako jsou sitár a didgeridoo.

Ale dá se to vyjádřit i úplně stručně: touha hledat a pokud možno nalézat Lunatic Gods stále ještě neopustila, a to je fajn. Takovéto skupiny death metal potřebuje skoro stejně akutně, jako Strakova akademie a Poslanecká sněmovna nové nájemníky. Zdůrazňuji: úplně nové...




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/05