3.10.2002 | Autor: Hynek Dedecius

Mute/Mute CS (40:05)
Souboru Looper velí Stuart David a osoby propadlé impresionismu jeho domovských Belle & Sebastian se jak zmámené lepí na výkladní skříně CD shopů. Po dvou Sub Pop-ových albech totiž Looper na pulty vyvrhl svou první Mute popovou nahrávku jménem The Snare. Stuartův pop se na ní vkusně zabalil do malinko tmavšího oděvu, přičemž víceméně každý prvek tohoto jeho ohozu představuje jen lehce odlišný odstín téže barvy.

Začátek léta The Snare zcela jasně vůbec nesedí. Davidovo pomalé a takříkajíc 'komorní' písničkářství odmítá divokou energii i společenskou zábavu, avšak přestože evokuje spíše náladu osamělých listopadových večerních procházek či nočního probírání se sbírkami známek z dětských let, depresím mnoho prostoru nevěnuje. Dýchá z něho monotónní a trochu snad i unavená existence lapená velkoměstskou samotou. Prvních devět skladeb tvrdošíjně stagnuje v jistotě tichého zpěvu do šumícího větru a oparu neuvěřitelné jednolitosti. Ačkoli aranže jednotlivých kusů zajímavě zpestřují vibrafon, nejrůznější cinkátka, smyčce, flétna, saxofon, varhany atd., základní know-how zůstává veskrze neměnné. Stuartův vokál se drží jediného recitačního vzoru a nebýt doplňkových ženských hlasů (Elaine Lavelle a zejména pak Debbie Poole, jejíž Peacock Johnson patří k nejsilnějším momentům alba), mohl by v polovině desky vyprovokovat násilný konec hudební produkce. Monotematičnost ovšem zajišťuje především všudypřítomný, stoptimy neustále přerušovaný lenivý breakbeat, jehož kořen se mi nepodařilo přesně lokalizovat - něco takového se sice sporadicky objevuje v importovaném r'n'b, ale jinak ho dnes lze potkat snad jen v zájmovém kroužku jointy zklidněných jamujících 2 steppařů.

Z uniformity vystupuje až závěrečná (tedy desátá) jemnůstka Fucking Around, lahodně uvolněná a jediná 'letní' pohodovka, která měla býtna soundtracku k filmu Páni kluci. S ní všechno trápení odlétá to tam.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/09