16.4.2002 | Autor: Petr Korál

Česká hudba (71:36)
To, že Lešek Semelka po mnoha letech konečně znovu natočil rockovou desku, je nutno jednoznačně kvitovat. Člověk znalý jeho ohromného hlasového fondu (který se nijak výrazně neumenšil) a nesporného klávesového umění logicky trpěl, když viděl, jak někdejší ikona českého art rocku už od poloviny 80. let rozmělňuje svůj talent v rozbředlých popových projektech. Rádobyvtipná politická satira, spojená s jeho písničkami pro televizní pořad S politiky netančím, byla už jen smutným vrcholem ledovce, jenž poslal ke dnu jeho minulost.

Potud je tedy vše v pořádku. Stejně tak jako Semelkovo navázání na osvědčenou spolupráci s textařem Pavlem Vrbou nebo přizvání k natáčení natolik excelentních muzikantů, jakými jsou kytarista Miloš Dodo Doležal či baskytarista Richard Scheufler. Jenže...

Jenže je tu přinejmenším jedno zásadní ALE. Nové skladby patří svým charakterem do doby, kdy Semelka z rockového vlaku vystoupil, tzn. někam na začátek 80. let. Jako kdybyse mezitím v muzice vůbec nic nezměnilo... Avšak ono se změnilo, a hodně, tudíž Semelkovy 'novinky' působí pěkně archaicky. Nejen svou touhou znít až příliš umělecky, ale překvapivě také dost staromódním zvukem - což se týká hlavně použitých klávesových rejstříků. Ty věci nejsou samy o sobě většinou vůbec špatné, ale... jak to jen napsat... poněkud přežité.

A to nemluvím o tom, že nikoliv nepodstatnou část alba tvoří jaksi sázka na jistotu aneb nové verze letitých skladeb, spojených ať už se Semelkovým působením u M. Efektu, nebo s jeho sólovou dráhou. Jména, Koukej, ptáky když kroužkujou, Vina křídel, Zázrak jedné noci nebo, koneckonců, i Šaty z šátků jsou jistě silné písně - ale bylo nutné je natáčet znovu?




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/04