muzikus.cz na

facebook twitter
přihlášení uživatele
přihlásit trvale na tomto počítači
vyhledávaní
nakupuj
 

LUCINDA WILLIAMS: Essence

14.1.2002 | Autor: Jiří Moravčík



Universal Music (51:06)
Už jenom to jméno: Lucinda. A pak klobouk, který nosí kovbojové v Nashvillu; to už našinci stačí, aby přidal do kroku. Ale tak horkéto zas není, navíc není country jako country, vždyť Waylona Jeningse, Willie Nelsona či Emmylou Harris dokázali strávit i lidé, kteří by si jinak o country neopřeli ani kolo a odborníci folkrootsovské prestižní ankety o nejzdařilejší album z oblasti folku a world music si také zrovna dvakrát na ukňouranou a doširoka rozšklebenou country nepotrpí - vlastně vůbec ne - a přesto Lucindu Williams svými hlasy vysadili za rok 1998 až na druhou příčku, hnedza Elizu a Martina Carthyovy, což klobouk dolů. Takže co že to Lucinda Williams vlastně zpívá? "Gram Parsons chtěl dělat country pro svou generaci, ale vytvořil něco jiného. Nemyslím, že by si kdy dokázal představit čím se stane country nyní, nicméně vím, že by měl rád Lucindu Williams," poodkrývá tajemství okolo půvabné zpěvačky její slavná kamarádka Emmylou Harris a já jen dodávám, žepo poslechu alba se akorát překvapeně zeptáte 'A kam se sakra podělo to country?'

Jedna z nejlepších amerických písničkářek - to není úlitba, ale prostě fakt - má svérázný styl psaní, její písně navzdory prostému doprovodu bouří náladami, mučivým přemýšlením i záhadami. "Čtěte mezi řádky, nerada odhaluji svá tajemství najednou," vzkazuje Williams, dcera renomovaného básníka a universitního profesora Millera Williamse, vyrůstající na hudbě jazzmana Brubecka, Dylana, Doors a mezi knihami Roberta Frosta. Nepíše proto hudbu, jak je v Nashvillu obvyklé, nepotřebuje být videohvězdou, v jejích textech probíhá skutečný život, prolezlý lidmi na hraně bolesti i potěšení. Přiznává i autobiografické zážitky: rozvod rodičů, trmácení po Státech. Patří ke country rebelům, odmítající ze sebe dělat šaška pro turisty a mnozí ji tak už přes dvacet let berou, včetně porotců Grammy: ti ji počastovali hned dvakrát - v roce 1993 a 1998, tehdyza vynikající album Car Wheels On A Gravel Road.

Essence představuje rovněž mistrovské dílo, nabité elektrizujícím, zastřeným, unaveně mučivým hlasem, při němž nezapochybujete ani na okamžik, že to ta ženská myslí vážně; někde uvnitř navíc cítíte prapodivné sexy proudy, vyhřezlé hlavně při úvodní titulní písni.Po banju, steelkytarách a podobných country proprietách ani vidu ani slechu. Williams doprovází řízná rocková kapela s Jimem Keltnerem za bicími, Ryanem Adamsem za hammondkami, Bo Ramseyem - a spoustou jiných - na kytary.

Většina písní se odvíjí ve středním tempu a přistihnete se přitom,že čekáte na další sloku, co s ní zpěvaččin hlas provede. Nebo fantastičtí muzikanti: při takovém Are You Down se s vámi vyloženě o svou šéfovou přetahují, protože i její elektrická kytara chce vítězit.

Vlastnoručně napsané a produkované Essence je čiročirým rockovým básnictvím, jemuž pupeční šňůru vedoucí ke country nestačil porodník překousnout; anebo nechtěl. Dopomohl tak k vytvoření countryrocku, do něhož se dere i blues. Emmylou Harris pak dobře ví, co říká, když geniálního Grama Parsonse přirovnává ke kamarádce. Prostě přišel čas na Lucindu Williams ukázat jako na jeho neméně originální, vzdělanou a o nic méně umíněnou nástupkyni.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2001/12

Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/recenze/LUCINDA-WILLIAMSEssence~14~leden~2002/

Komentáře

celkový počet: 0

Buďte první...


 
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.