28.1.2002 | Autor: michal nanoru

Mercury/Universal Music (55:53)
Jakej zvuk? ptají se ty dvě vykutálený hrdličky alibisticky. Váš zvuk, ten který na debutu (1996) udělal i z 4 Hero nebo Roniho Size tři malé do školky. A dneska byste je taky přizdili. Jenže jen proto, že Roni už by měl radši okopávat ředkvičky na balkóně. Alemy víme, že božská triviálně naivní něžnůstkářstka Lou a čahoun Andy moc dobře tuší, jaký zvuk. Těžký dech trip hopu, malý tank ženoucí se rovnou za hlavní pod sukně lámaných beatů. Ten zvuk, který se setsakramentsky osvědčil a který tolik postrádali ti, ježsi místo denního chleba pořídili druhé, zvuky nafutrované album. Ovšem rozhodně lépe než na Fear Of Fours, paranoie z rovných beatů, naplňují Lamb svůj klasický archetypální model. Rozkošná, zranitelná, dětská, rozverná, měkká, až ke konzumaci roztomilá Lou, voňavá žena a dívka, nositelka citů. Kontra úsporný, strohý, promyšlený, technický inženýr Andy, muž, nositel rozumu.

Zvuk se tedy nemění. Andy inovoval svůj přístrojový park o vskutku aktuálnější ambientní ruchy a údery, jakési aristofanovské ráchání žab, ale nechce se vytahovat, ovládá se. Chce být Japoncem. Minimalismus dostrkal tak daleko, že dříve poznávací znamení - komando kontrabas - prodal do bazaru. A my jsme tak trochu napjatí, protože víme, že za těmi úspornými beaty se schovává mnohem víc. Jenže tu přichází skutečná Me'Shell NdegéOcello, aby svou funkovou basou udělala ze Sweet nejinovativnější, nečekaně trsavý počin této platně. Jinde basu ovládal producent What Sound a BjÍrčin kámo Guy Sigsworth. A ještě něco pro snoby: v I Cry backvokáluje Michel Franti ze Spearhead a scratche v Scratch Bass scratchoval Tony Vega ze Scratch Perverts. A to je vše, přátelé. Lou je sladká, jezdí prstíkem po obvodu melodií debutu, táhnoucích se jak vyžvejklá pryž Hubba Bubba, ale nedaří se jí - předpokládám, že se to nepovede už nikdy - dostat se dovnitř a vytvořit něco nádhernějšího, vznešenějšího a lidštějšího než Gorecki, Cottonwool a God Bless. Iti nejskvělejší z What Sound davu - What Sound, Gabriel, One nebo Sweet, jsou jen kraslicemi, krásně ozdobenými, lehoučkými, ale vyfouknutými, oproti vejcím, ze kterých se vylíhnou ty tři jmenované výše. Je to nespravedlivé, protože archanděl Gabriel je skoro stejně dobrý jako tamty, jen se prostě narodil pozdě. Jak byste se asi divili, kdyby vám mamuška přinesla z porodnice o pět let mladšího bráchu a bylo to vaše dvojče? No mnoho, no. I kdybyste byli ovce.

What Sound je jak krásné, bronzové ňadro Tiberiovy oblíbené otrokyně, Egypťanky, o něž si obvykle při hostině utíral prsty. Sladké, kulaté a kompaktní. Ale když my víme, že vedle je ještě jedno. Stejně sladké a kulaté a kompaktní, stejné velikosti (pro 75 B), jen ještě o trošku skvostnější a báječnější.



Palba alba: What Sound, Gabriel, One, Sweet



Když už, tak: Roni Size - New Forms, 4 Hero - Two Pages, Ohm Square - Ohmophonica, Josh Wink, Breakbeat Era




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/01