6.2.2013 | Autor: Michal Husák

vlastní náklad (38:30)
Od hustě zdeformovaného hardcoru přes juchavý klubový bigbítek až po artrockové figury… Chcete tvrdit, že vás taková paleta vlivů u Krucipüsku překvapí?

Tomáš Hajíček se svou (od minula opět částečně přeobsazenou) kapelou vždycky uměl vybočovat z davu, stmelit nářez i sofistikovanou poetiku a ještě si – přes vývoj mezi jednotlivými deskami – udržovat konzistentní výraz.

Novinka Rodinnej diktát je dosud možná nejsvobodomyslnější a nejhravější počin celé diskografie. Jako by si chlapi řekli, že už nemá cenu lámat něco přes koleno, a pro čistou radost z muziky upekli pikantní koláč prakticky ze všeho, čím tahle parta ve své historii prošla. Místy to lehce zavání mimoňstvím (potrhlý otvírák Dobrej den, „honky tonky“ Balada o krásném stewardovi, lyrická rozlučka Zázrak), ale ani to není žádné překvapení.


Podstatné především je, že poslech nehrozí žádným břichabolem, jaký by snad mohl vzejít z něčeho na způsob dortu od pejska a kočičky. Sice si možná nějakou dobu budete taky muset zvykat na zvuk nahrávky, ale i v tomto ohledu nakonec platí, že tahle muzika drží zatraceně dobře pohromadě.

Zlatý hřeb: Líbám rety tvý
Zní to jako: květnatě rámusící rockoví machři s nadhledem i zarputilostí v krvi

Body: