5.12.2013 | Autor: Tomáš Babůrek

Prospect Park (42:54)
Průkopníci nu-metalu se opět hlásí o slovo a tentokrát ve velkém stylu. Po deseti letech se na albu podílel ztracený syn Brian „Head“ Welch. Vydání alba provázel patřičný hype, který všechny fanoušky na desku nabudil. A stálo to za to?

Hned první skladba Prey For Me ukazuje, že ano. Úderné tvrdé kytarové riffy, typický zvuk baskytary, lehký elektronický podkres a velké, chytlavé refrény jsou jasný recept na to, jak poznat Korn. O velké refrény není nouze, objevují se v téměř každém songu a není to na škodu, protože každá skladba je opravdu jiná. Nejslabším kouskem na albu je pilotní singl Never Never, který je rovněž i nejjemnější skladbou celé desky. It's All Wrong zní jako by vypadla z nedoceněného alba Untouchables. Další výbornou skladbou je Lullaby for a Sadist, kde poprvé na „korním“ albu zazní akustická kytara.


Je poznat, že se kapela během Welchovy absence snažila přijít s novým zvukem a měnila jej s každým albem. Nicméně chemie mezi kytaristy Shafferem a Welchem je natolik unikátní, že spojení jejich sil vrací Korn v plné síle opět na scénu. Sice desce lze vytknout nepříliš invenční strukturu skladeb, ale i přes to se příjemně poslouchá. Jen tak dál.

Body: