23.12.2002 | Autor: Alex Švamberk

DGM-Sanctuary/Panther (34:39)
Na přelomu třetí a čvrté dekády své existence projevují King Crimson nebývalou aktivitu. Sice nevydávají nové album každý rok jako v 70. letech, ale s novými nahrávkami, ať už pod jménem skupiny nebo pod hlavičkou jejího alter ega ProjeKCts přicházejí pravidelně. Happy With What You Have To Be Happy With, předznamenávající chystané album nazvané buď EleKtriK nebo The Power Of Believe, sama skupina skromně označuje za EP, přestože stopáž překračuje půl hodinu, opravňující zařadit nahrávku s ucelenou dramaturgií a přinášející výhradně nový materiál mezi regulérní alba. Možná tak King Crimson činí, protože některé z písní zařadí na novinku, nebudeme však předjímat budoucnost...

EP potvrzuje, že skupina už nehledá nový způsob vyjadřování a držíse svého přístupu, což odkládá zařazení už čtvrtého a zatím nejtvrdšího pokračování skladby Larks's Tongues Of Aspic, leč Robert Fripp se nevrací tolik do minulosti jako na předchozí desce The ConstruKction Of Light. V miniaturách Bude, She Shudder a I Run si dokonce pohrává s vokodérem.

Happy With... má však mnohem vyváženější dramaturgii. Skřivánčí jazýčky oplývají nejen metalickou tvrdostí, jakou přináší i titulní skladba, ale také propracovaností a náladou, Potato Pie se zase nese v intencích písní z Beatu a akustické Eyes Wide Open, podmalované ambientními frippertronics, nastolují lyrickou notu. Nebývalou pestrost dává EP pět miniatur, mezi nimiž kraluje kytarově perkusivní gamelan Shoganai a teskně ambinetní Mie Gakure. Velký vzor Tool jasně ukázal, že mluvit o důchodu by v jeho případě bylo předčasné.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop /