10.10.2011 | Autor: Helena Pazdiorová

Columbia/Sony (50:38)
Otevřít album zaduněním gongu? Vskutku velkolepé. Dámy a pánové, jsou tady Kasabian. Po dvou letech od vydání West Ryder Pauper Lunatic Asylum teď představují svou čtvrtou řadovou desku Velociraptor!. Zdá se, že se při psaní materiálu nebývale rozmáchli a odhodili veškeré dosavadní stereotypy. To, co kdysi bylo směsí indie rocku, elektroniky a špetky psychedelie, se na novince rozšířilo do mnohem rozmanitějších sfér. Co skladba, to jiné hudební (i duševní) rozpoložení. Od rock’n’rollové Velociraptor, přes lennonovskou La Fée Verte až po samply vyšperkovanou Switchblade Smiles.
Nabízí se otázka, jestli taková stylová pestrost není na škodu. Inu, po několika prvních posleších může Velociraptor! působit neorganicky. Stačí ale překonat magickou hranici podobnou zlomu, odkdy vám začne chutnat pizza s prapodivnou sladkokyselou kombinací šunky, sýru a ananasu. I Velociraptor! se pak úplně stejně může stát něčím, co dohromady funguje. Rozmanitost, výrazný krok dopředu. A stále zároveň kasabianovský rukopis, kasabianovské vokály i ono neodpáratelné kasabianovské „aaaaah“ a „uuuuuh“.
Pravda, skladba La Fée Verte je na tvorbu Kasabian nezvyklá až moc, klidně bych se vsadila, že v ní mohou mít prsty chlapci z The Beatles, kdyby to ještě bylo reálné. Přesto zde The Beatles mají co dělat. „I see Lucy in the sky telling me I’m high,“ zpívá se v La Fée Verte (tedy v „zelené víle“). Co vám to připomíná?
Když se ovšem po této mírné, absintově zasněné písni o slovo ostře přihlásí Velociraptor, vulgárně překousne Víle krční tepny. Krve najednou jak z vola, to je v ten moment vše, co z chudinky poloprůhledné slečny zůstane. No jo, holt před osmdesáti miliony let dravci neznali galantnost a slušné vychování. To se dá prominout.
Jinak je Velociraptor! příjemný, kvalitnímu umění holdující společník. A kromě toho možná dosud nejlepší album Kasabian.

Zlatý hřeb: La Fée Verte, Switchblade Smiles
Zní to jako: Kasabian rozmáchlejší a kreativnější

Body: