10.8.2010 | Autor: Josef Rauvolf

Indies Happy Trails (36:49)
Karel Vepřek svá alba nesype z rukávu, a je tomu jedině dobře. Díky tomu je jeho (teprve?) čtvrté oficiální album zralou výpovědí. Vepřek umí jednu věc, již mu může mnoho jeho kolegů závidět – dovede se totiž natolik vcítit do cizí básně tak, jako by ji napsal sám. Tato schopnost empatie je krásně slyšet například v Idůně (K. H. Mácha), plné lehké melancholie, v Reynkově Měsíci a jíní, stejně jako v básních Pavla Kolmačky. Vepřek své písně spíše polovypráví, ve ztišeném usebrání, pokud jej doprovovází kapela, pak velice decentně. „Tak nějak se tu žije / denně naráží poezie na tupé šíje“, zpívá v Nostalgii, v následující písni dodává: „být k sobě laskavý / v tom čase třaskavin.“

Zlatý hřeb: Jeřáby
Zní to: intimně blízce

Body: