21.12.2004 | Autor: Roman Jireš

BMG (35:11)
Bratři jak se patří? Před lety to byli třeba Bee Gees, nedávno zase Hansons. V záplavě nejrůznějších kytarovek se druhé album kapely Caleba, Nathana, Jareda a Matthewa Followillových dá jen těžko přeslechnout. Zní totiž trochu jinak a moderněji než na svém debutu Youth And Young Manhood. Příjemné průhledně čisté melodie téhle kapely v sobě spojují punkovou jednoduchost s kytarovou melodičností a kluci se zjevně drží hesla, že méně je někdy více. Trochu mečivý hlas Matthewa vytváří celkem dramatickou atmosféru (Milk), jindy zase podpoří nadhled a humor zajímavé kapely (Toper Jean Girl). Na desce najdeme až folkovou průzračnost (Soft) stejně jako rockovou vypalovačku Four Kicks, ale celek s čitelnými sóly drží pěkně pohromadě. Jsem zvědavý, jestli další album potvrdí úvahy o progresivnosti této čtveřice.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/12