28.2.2002 | Autor: Pavel Kára

Hellcat Records/Maximum Underground (73:26)
Joe Strummer už dávno není jenom 'ten chlápek z The Clash'. Když dle mnohých jedna z nejinspirativnějších kapel britské punkové vlny let sedmdesátých zavřela krám, bývalý frontman a hybná síla skupiny se, jak sám říká, jen tak poflakoval a získával moudrost prostou trpělivostí. Ve skutečnosti to znamená, že si zahrál v několika filmech (mimochodem s velmi dobrými ohlasy jak diváků, tak kritiků), napsal titulní píseň Love Kills k biografii o Sidu Viciousovi, nazvané Sid a Nancy, vytvořil akustický soundtrack nikaragujského snímku Walker, podnikl turné s nově založeným (dnes již neexistujícím) ansámblem Latino Rockabilly War, často se objevoval na koncertech irských Pogues - nejdříve jako kytarista -, později se chopil mikrofonu, a nakonec se ujal role producenta jejich alba Hell's Ditch, spolupracoval mimo jiné s The Levellers, The Brian Setzer Orchestra, Bobem Dylanem a vedle množství dalších projektů a aktivit stihl natočit i dvě sólové desky. Debut Earthquake Weather vyšel v roce 1989, následovala jedenáctiletá pauza ukončená druhým zářezem Rock, Art And The X-Ray Style, které Strummer nahrál už se svou současnou kapelou Mescaleros.

Global A Go-Go plynule navazuje na předešlý počin, jde však mnohem dál co do šíře záběru i hloubky provedení. Když se Strummer snažíve skladbě Bhindi Bhagee vysvětlit cizinci, jaký zvuk má jeho kapela, místo kloudné odpovědi pouze soustředěně mlží: ...je to ermm... emm, dobře, je to trochu jako... vždyť víš, má to něco málo... um, znáš to. Jakožto vyhlášený hudební dobrodruh objevuje věci nepoznané, na novince zejména pak folk, elektroniku a world music, přičemž odsouvá na druhou kolej již vyzkoušené a ovládnuté styly jako reggae nebo dub. Strummer používá nejširší paletu hudebních vlivů ve své dosavadní kariéře. Není nikterak obtížné vystopovat karibské, jihoamerické, africké, arabské, balkánské nebo keltské motivy. Kombinací zdánlivě nesourodých elementů vytváří jakousi chaotickou harmonii - písně jsou namířeny proti silám způsobujícím chaos v naší překotně se globalizující společnosti, ale zároveň oslavují těch pár vzácných okamžiků, při nichž je dosaženo harmonie.

Zlost a nekompromisní komentování stávajících poměrů, obvyklý to obsah Strummerových textů, ustoupili do pozadí v důsledku jeho pobláznění etnickou hudbou, přesto je na albu dostatek skladeb se sociálním podtextem. Úvodní folková Johnny Appleseed pojednává o vládách, které v podstatě zotročují dělnickou třídu (If you're after getting all the honey/then you don't go killing all the bees), truchlivá Shaktar Donetsk, pojmenovaná po nepříliš známém ukrajinském fotbalovém klubu (chlape, čtete někdy sportovní rubriky našich listů? - pozn.ed.), je melancholickým příběhem makedonského uprchlíka, z něhož se stane bezejmenný dělník v Anglii... klasika.Ať už se však kapela prodírá hutným závojem plným zčeřených elektrickým kytar, fajnových dechů a líbivých rytmů (Cool'n'Out) či ztlumí tempo do prskavého reggae (Global A Go-Go), v písních vesměs převažuje optimistický tón, opěvující všechny příchutě tvořící novou, mnohobarevnou společnost.

Vedle povedených záležitostí se ale na desce vyskytují i nepříliš zdařilé momenty. Hudební dosah kapely není ještě není na takové úrovni, aby se bez problémů vypořádala s úskalími, jež s sebou přináší množství stylů a technik, které se snaží začlenit do své muziky. Počínaje občasným uchýlením se k nepříliš jistému civilnímu přednesu páně Strummera (Bhindi Bhagee), přes rozvleklou psychadelickou namyšlenost vymykající se kontrole hudebníků (Gamma Ray), a konče latinskými doteky, se kterými jakoby si Mescaleros nevěděli rady (Mongo Bongo), je zde cítit příliš velká snaha o vymanění se z rock'n'rollového vzorce tohoto alba. Mnohé se dá také namítnout vůči závěrečné, více než sedmnáctiminutové (!) Minstrel Boy, představující monotónní keltský cajdáček, který po třech minutách nemá co nabídnout.

Výsledkem je směsice. Když písně 'fungují' a všechno do sebe pěkně zapadá, jedná se velmi příjemné poslouchaní a bez uzardění lze říci, že Strummer přichází s několika nejpřesvědčivějšími skladbamiza celé jeho sólové působení. Stejně často jsme ovšem svědky až křečovitého úsilí přijít s něčím novým, což sráží některé písně do kategorie nevyvedených experimentů. Global A Go-Go není lehko stravitelná deska, vyžaduje opakovaný poslech a velkou dávku hudební tolerance. Závěr pečlivého hledání však ani tak nemusí být jednoznačný. Pro někoho nevšední zážitek, pro jiného velké rozčarování.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2001/12