22.11.2004 | Autor: Jindřich Göth

EMI (41:37 min.)
Už při letmém zkouknutí internetových stránek Interpol je jasná jedna věc: image Franz Ferdinand je v kursu. Krátce střižené patky, stylová sáčka, naleštěné botky, pruhované košile. Toť základní předpoklad úspěchu, druhá věc je odpovídající retro hudba, postavená na úsporných odsekávaných bicích, výrazné basové lince a zdánlivě ledabylých kytarových riffech. Interpol však mají dost rozumu, soudnosti a invence na to, aby model úspěšnějších kolegů obšlehli sakumprásk, jejich hudba se od potomků pana arcivévody přece jen liší.
Předně, příliš si při ní nezatančíte, spíše se budete pohupovat na vlnách melancholie. Interpol dovedně střídají volnější sloky, v nichž rytmus spíše jen tušíme, s refrény sice energičtějšími, ale zas jen tak na půl plynu. Není v tom nedostatek razance, spíš jakási přitažlivá malátnost, která i tak dokáže strhnout. Interpol vlastně svým způsobem ideově navazují na kapely typu Adorable či Whipping Boy, jen forma je poněkud přizpůsobena požadavkům trhu.
Bude zajímavé sledovat, zda se stávajícího trendu retrokytarovek chytí nějaká tuzemská kapela. Leccos naznačil křest novinky Roe-Deer, ale těm ještě chybí potřebná image...


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/11