18.3.2002 | Autor: michal nanoru

INFRACom! (70:52)
Hacienda je další německá skupina lidí, kteří hrají neněmeckou hudbu. Asi byste je zařadili k Compostu a nebo, byli-li byste bystří, k INFRAComu, kam opravdu patří. Je ale smutné lidi někam řadit, když si to ale vůbec nepřejí. Jsou to koneckonců originální lidé, i když nehrají úplně nejpůvodnější hudbu, a mají své vlastní sny. Myslím, že na to existují i mezinárodní zákony. Sny Haciendyse ale netočí vůbec kolem práce na farmě, smradlavých ponč, slehávání lam a fazolové večeře rolníků. Hacienda sní o tichých acidových a nu jazzových nostalgických výletech. O vzpomínkách na děvče, které se do vás zamilovalo v roce 1975 a jediné, na co si vzpomínáte je, že mělo šedou kočku, která se vám vždy připletla pod kolo. A nutí vás přemýšlet o osudu té dotěrné sebevražedné kočky a o tom, že už rozhodně musí být mrtvá, i kdyby se všem pozdějším milencům té dívky podařilo nikdy ji bicyklem nepřejet.

Je jen smutné, že většina podobných sešlostí končí jako otravná záležitost i pro pouhou kulisu k lakování nehtů na nohou. Mám tedy radost, že zkusíte-li to s 3rd Door Left, asi se ráno probudíte s nalakovaným jediným malíčkem, bolestí hlavy plné zmatených vzpomínek na kočky, bicykly, podoby dívek v roce 1975 a s vyschlým lakem. Proto má tuňák Hacienda tak jemnou chuť!




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/03