12.01. | Autor: Jakub Zbořil

Guided by Voices Inc./Fire Records (41:44)
Nedávno jsem při brouzdání na YouTube projížděl skladby této legendární lo-fi party a nakonec jsem jako vždy skončil u mého oblíbeného klipu k písni I Am Scientist. Nejlépe hodnocený komentář u onoho videa obsahoval již tisíckrát ohranou větu "Pokud vás sem zavedl xx yy, dejte mi palec nahoru". Tentokrát byl za proměnné dosazen oblíbený britský sitcom IT Crowd. Nedalo mi to a scénku jsem si ze zajímavosti vyhledal – nějaká paní v ní popisuje, jak nedávno tuhle kapelu objevila a chvástá se tím, že už slyšela všechno, co kdy vytvořili. Chlapík ji v komentáři pod videem s notnou dávkou vtipu opravuje a říká, že nikdo na světě neslyšel vše, co kdy tahle parta udělala.

Já bych jeho výrok ještě trochu poupravil a dodal bych, že nikdo na světě by nechtěl slyšet vše, co kdy Guided by Voices vyprodukovali. To se týká hromady skladeb z jejich minulosti a co je bohužel nejdůležitější, také mnoha tracků z jejich letošní novinky.

Kapela kolem Boba Pollarda napsala za svou kariéru snad tisíce songů, v rozhovorech se frontman často vychloubal, že již jako teenager jich dal dohromady stovky. Jedním z důvodů jeho nadměrné kreativity byl vždy fakt, že skladby Guided by Voices jen zřídkakdy přesáhnou délku dvou minut. Hned v úvodních vteřinách na nás většinou vychrstnou nosnou melodii, která se pak nanejvýš trochu rozvine a ani se nenadějeme a skladba je za námi. Tento systém šel vždy ruku v ruce s velkým rizikem; pokud vás totiž onen fragment, se kterým se v písni pracuje, nebaví, skladba vás nemá jednoduše čím jiným oslovit.


V půlce devadesátých let byli Guided by Voices opravdovými mistry svého řemesla; co naplat, že předtím ani potom se kapela nepotkala s ani z poloviny tak dobrými nápady a často vypouštěla do éteru věci na hranici poslouchatelnosti. A právě takových věcí se bohužel nevyvarovala ani na nové desce. Její produkce se nese v silném lo-fi duchu, kterým kapela kdysi uhranula nejvíce – na nahrávce se to jen hemží šumem, zastřeným zpěvem a všemožnými podivnostmi. Některé skladby jsou těmito drobnými nešvary prolezlé více, některé méně, což jen ubírá na konzistenci celé desky a často máte pocit, že posloucháte kompilaci, kde track tři byl nahrán támhle, track osm zase támhle a track jedenáct zase úplně jinde. Již dříve však kapela předvedla, že i s tímto zvukem se dá natočit brilantní deska – tentokrát nám však bohužel původní sestava nabízí jakýsi polotovar; mix solidních skladeb, které doplňují nudné a na poslech až otravné experimenty.

Let's Go Eat the Factory své světlé chvilky má, avšak celkový dojem je rozpačitý a i ony lepší skladby se pod nánosem zbytečností jaksi rozplývají. Ode mne si tudíž deska odnáší silnější 3 hvězdičky. Již za pár měsíců však bude mít kapela šanci na nápravu, v květnu totiž plánuje další album. Poučí se z předchozích chyb?

Zlatý hřeb: Laundry and Lasers, Doughnut for a Snowman, Old Bones, My Europa
Zní to jako: smetí z Bee Thousand se záchvěvy dřívější geniality

Body: