31.1.2004 | Autor: Tomáš S. Polívka

Jak už prokázali na předchozích čtyřech albech, Gothart mají dar zamilovat se, postupně načichnout, zvládnout, vstřebat a "vzít za své". Tak jako měly vzestupnou tendenci jejich "nastudování" středověké hudby - od stádia zamilování až po zasvěcenou interpretaci - vydala zralé plody i jejich fascinace hudební tradicí Balkánu i "blízce orientální" hudbou v širším smyslu slova. Svižná, k tanci vybízející rytmika je asi největší předností nové nahrávky oproti populární balkánsko-židovsko-cikánské premiéře Adio querida (1999). Pokrokem je i větší, již skutečně nefalšovaně znějící "živelnost", navozující atmosféru autentické balkánské tancovačky. Skvěle působí i zapojení "nových trendů world music" (ne, teď si výjimečně nedělám legraci, u Gothart to vážně funguje), tedy nějaké té elektrické kytarky a jakoby samplované rytmiky, byť hrané naživo (úvodní cikánská Beshena rovena je taneční hit jako hrom). S důkladností sobě vlastní zvládají Gothart nejen lidovky bulharské, rumunské či makedonské, v Garoon se podívali i do Arménie. Škodolibě jsem se domníval, že tady je nachytám na švestkách, vždyť jsem se tam podíval taky... ale ne, oni to vážně umí. Nespoutaný šraml i balkánské smuténky, všechno hezky drží pohromadě a tvoří možná nejlepší album z oblasti world music, které loni v našich zemích vyšlo.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/01