19.8.2005 | Autor: Jindřich Göth

Atlantic/Warner Music (43:14 min.)
„Jedna z desek roku,“ prohlásil o této nahrávce magazín Kerrang. Ha, nářez bude. Ale ne tupé mlácení do kytar, vždyť Funeral For A Friend se mimo jiné honosí přívlastkem emo. To znamená, že postmetalové riffy tu a tam prořízne nějaký ten jímavý melodický motiv.
Třeba hned v druhém kousku Streetcar – kytary jak od Iron Maiden plus srdceryvná melodická linka. Rozhodně nepříliš často slýchaná kombinace, sympatická je snaha kapely neulpívat na zažitých stereotypech. S přibývající stopáží je však album příliš monotónní a vlastně stále stejné. Kapela skládá podle jednoho mustru, nesnaží se skladby nějak ozvláštnit. Není to v žádném případě špatná deska, v určitých posluchačských kruzích se jí jistě dostane nadšeného přijetí. Jen je až příliš jednobarevná, toť vše.

Zlatý hřeb: Streetcar, Roses For The Dead
Zní to jako: metalová kapela, kterou přestalo bavit strašit


Body:

Psáno pro: časopis mGuide 2005/04