3.8.2009 | Autor: Josef Rauvolf

Verve/Universal (55:03)
U alb jako Quiet Night automaticky napadá jediné: tohle by se muselo skvěle poslouchat v zešeřelé místnosti, a pokud možno ve dvou... zní to jako klišé, budiž, je to však zcela přesné. Diana Krall vlastní nádherně sametový, jemně zakouřený hlas, který si skvěle rozumí s převzatými evergreeny, které tentokráte jemně oděla do hávu bossa novy. Někteří z autorů, jako třeba Antonio Carlos Jobim, se v jihoamerickém hudbě pohybovali jako ryba ve vodě, jiní, jako třeba Burt Bacharach, náhle znějí, jako by se narodili někde v Buenos Aires, a tak tom má být – dobrou píseň totiž můžete předělat jak chcete, stále dobrou zůstává, a hlavně, snese jakékoli zacházení a přesazení. Ovšem, záleží na zahradníkovi... a tím je Diana Krall výtečným. Vlastně, výtečnou. Zahradnicí.

Zlatý hřeb: Quiet Nights
Zní to: ideálně ke svíčce a tichu



Body: