15.10.2002 | Autor: Petr Korál

Bludgeon Riffola/Mercury/Universal Music (51:44)
Když Def Leppard v šestadevadesátém vydali své nejodvážněji znějící album S.l.a.n.g., stalo se to, co se - bohužel - dalo čekat. Fanoušci tenhle posun k alternativě (v americkém smyslu tohoto pojmu) nerozdýchali, deska znamenala komerční propadák a minulý snímek Euphoria byl jakýmsi mladším sourozencem veleúspěšných elpíček Pyromania a Hysteria, de facto už třetím (ovšem nejméně povedeným) dílem téhož.

Návrat ke stadionovým rockovým halekačkám však na novince kupodivu příliš nepokračuje. Řada písní představuje spíš nablýskaný pop rock z rodu Bon Jovi - jenže ti ho při vší vlezlosti dělají na vyšší úrovni. A takový s prominutím bullshit, jako je smutně profláklým producentsko- skladatelským duem Per Aldeheim/Andreas Carlsson (společně s kolegou Maxem Martinem stojí za N'Sync, Britney Spears a podobnou havětí) napsaný a ve studiu kočírovaný popěvek Unbelievable by do svého repertoárou pravděpodobně nevpustili. Z téhle desky je strašně cítit, jak moc se Def Leppard chtěli zalíbit - a to skoro všem. Pubescentům a zamilovaným -náctkám stejně jako matkám v domácnosti, rockerům (relativně tvrdší kousky Now, Cry - ty jsou docela v pohodě - nebo Four Letter Word) a překvapivě aspoň krapet i těm, kteří si DL cenili právě za pozoruhodný odklon na S.l.a.n.g. (poněkud 'experimentálně' pojatá píseň Gravity). Výsledkem je pak ale značně bezvýrazná kolekce, postrádající nějakou jednotící linii.

Tou by samozřejmě mohly být chytlavé a pokud možno ne plytké melodie. Jenže takových mají DL tentokrát v zásobníku poskrovnu. Peloton čtrnácti albových položek v tomto ohledu jasně vede vkusná hitůvka Torn To Shreds, na dohled se drží ještě You're So Beautiful, už zmíněná Now a bonusovka Kiss The Day, leč zbytek...? Kulhá a nestíhá.

Proč tedy 'tolik' hvězdiček? Jedna navíc je za skutečně vynikající, prostorově plastický zvuk nahrávky.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/10