14.11.2002 | Autor: Hynek Dedecius

Sony Music (60:04)
Spustíš CD a zanedlouho se krčíš v koutku místnosti, maličký a bezmocný. DJ Krush vyrostl a nasadil hrozivý výraz přísného samuraje. Vcelku milé Zen shnilo společně s kvítky třešní a k temnotě Kakusei se na albu The Message At The Depth přidala agresivně vyznívající nekompromisnost, která - alespoň tedy v prvních dvou třetinách desky - bez milosti válcuje. Toto je nejnebojácnější a nejnaštvanější Krushovo experimentování ničící hranice hiphopových beatů. Hned v úvodním klenotu Trihedron se ke své typické malátné jemnosti propracovává až po téměř pěti minutách podivné breakbeatové džungle, Sanity Requiem skvostně zadupává do země a The Blackhole vystraší i nejotrlejší. Krush vynalézavě a stále úspěšně vybrušuje svůj minimalismus novými metodami a s potěšením je polévá černou. I tentokrát se přiklonil ke střídání instrumentálních a vokálních kusů, přičemž k těm druhým si chvályhodně přizval kvalitu (Anti-Pop Consortium, šestku Anticon či vynikajícího japonského rappera Indena), ale zkusil i něco navíc: poslední čtyři skladby zvolňují tlak a jakoby rekapitulovaly a prohlubovaly různorodost dosavadního autorova mnohaletého snažení. Zatímco ženská Aletheuo (truthspeaking) plynule navazuje na Final Home, The Lost Voices (se Sly & Robbie) prezentuje pochroumaný dub kořeněný brilantně echovaným scratchingem a But The World Moves Onse zase navrací ke Krushově koketérii s jazzem & world music, kdyse mistr jen uklání před saxofonovou ekvilibristikou Masato Nakamury. A závěrečná What About Tomorrow (hlas poskytuje Abijah) přelétá z Japonska na... Jamajku? DJ Krush a reggae? Prosím, avšak radši zpátky na začátek - ano, buď drsný a neústupný, bij mě, svírej, ještě víc.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/11