12.3.2002 | Autor: Ondřej Bezr

Columbia/Sony Music Bonton (52:22)
Trumpetista Stingovy současné koncertní i studiové kapely Chris Botti (s bohatými zkušenostmi třeba i od Paula Simona či Joni Mitchell) si pěkně naběhl, když k natáčení svého čtvrtého sólového alba přizval muzikanty z téhož působiště. Night Sessions totiž sice mají ten typický nevýslovně příjemný sound výtečně udělaného popu s jazzovým kořením a uklidňující atmosféru hudby, dělané bez prvoplánové potřeby se podbízet, oslovující především toho, kdo sám být osloven chce, mají zkrátka ty samé klady jako poslední stingovské počiny - jenže tu ten Sting chybí.

Bottiho instrumentálky v produkci klávesisty Kippera, nahrané za asistence mj. kytaristy Dominika Millera, kontrabasisty Christiana McBridea a bubeníka Vinnieho Colaiuty, působí tak trochu jako mezihry Stingových písniček. Kdyby jimi skutečně byly, recenzent byse nad nimi tetelil blahem - a možná by o leckteré prohlašoval, žeby tak krásný melodický nápad mohl klidně stát sám o sobě jako téma a stálo by za to rozvést jej do celé instrumentální skladbičky. Když tomu tak ale skutečně je, jako by tu něco chybělo - a jinak velmi sympatická dáma Shawn Colvin to v Stingově nikdy předtím nenahrané písničce All Would Envy moc nevytrhne. Rukopis všech těch skvělých muzikantů je prostě natolik povědomý v jiných souvislostech, že se od nich nelze odpoutat - alespoň mně se to nepodařilo ani po dobrých deseti posleších. Sice jsem během nich měl doma navozeno velmi příjemné prostředí, ale pořád jako bych na někoho čekal...




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/03