9.2.2011 | Autor: Petr Korál

Caine & Sisyfos Records (35:13)
Jaroslava Matějovského, kterému ovšem nikdo neřekne jinak než Caine, lidé znají hlavně jako bubeníka populární Znouzectnosti. Už léta se však prezentuje také jako svébytný písničkář. Počítaje i někdejší (demo)kazetu Caine 96, později přejmenovanou na Nekonečno, má na svém kontě již pět sólových počinů – včetně koncem loňského roku vydaného, na tomto místě recenzovaného CD.
Drtivou většinu nástrojů na něm natočil Cainův dlouholetý kamarád a spolupracovník Přemek Haas (skupina Navzájem). Stylově je tu kormidlem otáčeno od folku až po parodii na metal (Instrumentálka) a celkově by se dalo říct, že nahrávka působí o něco rockověji než starší Cainova alba. To ale není příliš podstatné. Důležitější je něco něco jiného. Totiž to, že Caine nadále píše jak hluboce lidsky moudré a procítěné, tak hravé a zábavné písničky, které je radost poslouchat a nemusíte přitom od sebe odhánět neodbytný pocit banálnosti či infantility, byť se někdy v tomto směru pohybují na samotné hraně.
Nehledě na to, že Caine coby zpěvák disponuje naprosto charakteristickým, nezaměnitelným projevem a občas ze sebe dokáže vyždímat tak neuvěřitelnou vroucnost a naléhavost, až z toho člověku mrazí v zádech...

Zlatý hřeb: Kolumbus co sny o moři tvoří neobjevenou zem, Tak přece, Právo na návrat a dál
Zní to jako: porce osobitého písničkářství

Body: