16.4.2011 | Autor: Ivan Ivanov

Island/Universal (74:15)
Řekněme si to na rovinu, Bon Jovi nikdy nebyli v Česku kritikou ceněnou kapelou a u domácích posluchačů jejich oblíbenost nedosahovala takových rozměrů jako jinde ve světě. I to je možná důvod, proč jejich rozsáhlá turné, obzvlášť v devadesátých letech, domácí luhy a háje nezasáhla. Autor těchto řádků nebyl výjimkou, Bon Jovi spíš podceňoval a možná že v tom sehrála svoji roli i „imidž“ kapely – s tou trvalou a tak…
Ovšem po skoro povinném recenzním poslechu jsem si musel položil otázku – proč? Někdo dělá umění, někdo umí výborně řemeslo a umí dobře bavit, někdo umí pouze dobře bavit a někdo neumí ani jedno z toho. Bon Jovi jsou spíš ten druhý případ a fungovali jako továrna na hity. Kolik rádií po světě se dnes obejde (myslím normální rádia, ne česká) bez pecek jako Livin’ on a Prayer, It’s My Life, Bad Medicine, či Always, které fungují výborně i po letech? Tuto kompilaci lze brát jako důkaz, že v druhé polovině osmdesátých let Bon Jovi společně s Mötley Crüe a Van Halen představovali tu lepší tvář amerického melodického heavy rocku a tehdy prožívali invenčně dobré časy. Nasvědčuje tomu i tento výběr, kde ze šestnácti skladeb rovných jedenáct pochází z desek Slippery when Wet (1986), New Jersey (1988) a Keep the Faith (1992). Potom, jak to většinou bývává, křivka invenčnosti šla dolů, hity se nerodily již tak intenzivně, ale pár jich Bon Jovi ještě nahráli a na tuto kompilaci zařadili i dvě zbrusu nové skladby. Nejsou to světoborné věci a kdo Bon Jovi doteď nemusel, asi názor nezmění, i když mně se stal pravý opak. Za to mohly hlavně starší skladby kapely.

Zlatý hřeb: Wanted Dead or Alive, Lay Your Hands on Me
Zní to jako: Aerosmith, Poison, Cinderella

Body: