27.5.2011 | Autor: Petr Škuta

Mercury (43:70)
Šesté sólové album Sira Boba Geldofa ve mě nechalo rozporuplné pocity. Při poslechu první půlky desky jsem nechápal, proč se deska jmenuje How tTo Compose Popular Songs tThat Will Sell. Tohle má být pop? Spíš experimentální hudba lehce řízlá elektronikou. Indie styl jak vyšitej. V pozitivním slova smyslu na mě z desky působí zvláštní nálada, atmosféra a až hypnotizující zvukové plochy. Jak to s tím populárním songem Bob myslel? Pokud chcete album brát jako návod k napsání dobré popové skladby, je třeba přecvakat se na skladbu číslo pět. Pak přeskočte šestku a nechte album až do konce plynout. Tato deska má dvě tváře - alternativní a písničkářskou, - popovou. S názvem alba koresponduje asi nejvíc track č. 5 - Silly Pretty Thing. Tahle skladba s tanečním nádechem ve mě evokuje jednu desku britských Pulp. „Diskotékové smyčce“ àa la 70. léta a hopsavý rytmus zde fungují na jedničku. Zpěvná melodie pak může v hlavě zůstat hodně dlouho - ideální adept pro rádia a televizi. Zaujala ještě intimnější Balada Dazzled by You a melancholická Mary Says. Poslední píseň Here’´s To You pak velmi připomíná Georgea Harrisona. Úvodní kytarovou vyhrávku jako by hrál George sám a melodie, no prostě George.

Zlatý hřeb: Silly Pretty Thing, Mary Says
Zní to jako: postpunkový revival

Body: