20.10.2008 | Autor: Pavel Uretšlégr

XL Recordings/CDirect (33:38)
Když Beck Hansen natočil na začátku devadesátých let desku Mellow Gold, málokdo tušil, že toto album předurčí cestu celé generaci písničkářů. O tři roky později stvrdil Beck svoji výsostnou pozici ještě albem Odelay a zařadil se tak k jednoznačně nejdůležitějším hudebníkům přelomu tisíciletí. Od tohoto okamžiku to má Beck s každou deskou složitější. Pod tíhou velkého očekávání vždy zapadal fakt, že Beck v podstatě všechny své alba zvládl minimálně na průměrnou známku. I letošní album Modern Guilt bude bezesporu často dáváno do kontextu Mellow Gold nebo Odelay. Ačkoli se i na osmém albu autor drží zavedených hudebních postupů a kombinací (akustická kytara, prvky elektroniky, samply, vokodér), přesto je výsledná podoba písní výrazně jiná. Modern Guilt spoluprodukoval Brian Joseph Burton, který se podepsal mimo jiné pod úspěch Gorillaz, a volba to byla ze strany Becka rozhodně více než dobrá. Od prvních tónů je sice možno slyšet Beckův typický hudební rukopis, přesto výslednou podobu Modern Guilt ovlivnil Brian Burton výrazně. Deska je snad až „nebeckovsky“ svižná a přístupná. Jakoby se písničkář, za pomoci přizvaného producenta, konečně dokázal odtrhnout od své nejlepší tvorby a natočit nahrávku, která může vřele konkurovat přelomovým deskám z devadesátých let. Prvoposlechově zní Modern Guilt jako výběrová deska plná hitů, v druhém plánu vystupuje ze skladeb velké množství hudebních nuancí a maličkostí. Vše předchozí, čím Beck kdy zaujal, tu nechybí, nicméně zní to vše docela jinak. S trochou nadsázky by se dalo říci, že Beck Hansen nastoupil s osmým albem novou etapu své kariéry. Modern Guilt je událostí roku a Beck (snad) nadobro překonal komplex alb z devadesátých let.

Zlatý hřeb: Orphans, Chemtrails
Zní to jako: Beck v nejlepší formě

Body: