14.9.2006 | Autor: Jaroslav Riedel

Sony BMG (62:47)
Bob Dylan je i v pětašedesáti velice aktivním hudebníkem; je to však víc znát z četnosti jeho koncertů než z počtu nových písní. I když v minulosti mnohokrát překvapil výběrem spolupracovníků a novým zvukem svých desek, tentokrát se nic neočekávatelného nekoná. Je to v zásadě stejný Dylan, jakého zná publikum z koncertů, nepřekvapuje žádnými studiovými vymyšlenostmi ani aranžérskými rafinovanostmi. Časy, kdy Dylan býval zaručeným hitmakerem, jsou také dávno pryč - to ovšem vůbec neznamená, že by jeho nové písně byly slabší. Jsou prostě víc vrostlé do tradic a zároveň silněji spjaté s osobním podáním. Dylan se nebojí, že v dlouhých písních bude znít jednotvárně, stejně jako se toho oprávněně neobávali staří bluesmani. Modern Times je deska člověka, který může na okolí působit dosti nevrle, který se v moderní době necítí zrovna nejlíp, ale který k ní pořád má hodně co říct.

Zlatý hřeb: Workingman's Blues #2, Ain't Talkin'
Zní to jako: nadčasové dílo starého mistra

Body: